Tupíři (2011)

Jako by parodie měly to nejlepší za sebou. Na konci minulého století šlo o svěží snímky, kdy ze Žhavých výstřelů a Bláznivých střel vznikaly nesmrtelné kulty a vypadalo to, že je možné brát je stejně “vážně” jako kterýkoli jiný žánr. Pak ale přišla otřesná série Scary Movie a vše sesadila na tu nejnižší úroveň. Světlo světa spatřily další odpadní nesmysly od režisérského dua (krom Scary Movie ještě Date Movie, Epic Movie atd…) a žánr parodie se stal nenáviděným a opovrhovaným. Napravili si tvůrci reputaci?

Teď se totiž Friedberg a Seltzer upnuli na Stmívání. Tupý fenomén dneška a terč mnoha posměšků již dávno před jejich přispěním. Tentokrát měli páni režiséři mnohem lepší postavení. Urážení téhle upírsko/vlkodlačí slaďárny pohorší (krom fanynek) málokoho, proto se předem vyhnuli pohlavkům za neúctu. Bohužel to na výsledku mnoho nemění. To, že je tentokrát (z větší části) parodovaná špatná série, nijak neomlouvá špatnost výsledku. Možná naopak. Vampires Suck jsou totiž na stejné úrovni, jako jakákoli další patlanina z jejich nekonečné série filmových urážek.

Problém tví v tom, že oba tvůrci jsou zřejmě velmi hloupí lidé, kteří rádi zesměšňují filmy a inkasují za to peníze. A parodie mají (nebo by měly mít) hodně daleko k lacinému zesměšňování! Klasické kousky, které máme rádi (například Žhavé výstřely), vždy spíše skládaly poctu. Nebavily se vyloženě na účet slavných filmů vykřikováním “podívejte, je to směšné, nenáviďte to”. Naopak bylo vidět, že přítomní mají ony terče svého posměchu vlastně rádi. Proto si mohli dovolit parodovat Kmotry, Casablancu, Apokalypsu. Nešlo totiž o rány pod pás, ale o připomenutí a o poctu. Kdežto Vampires Suck (a ostatní díly neoficiální série) se jen pokouší srážet své předobrazy na kolena a vysmát se jim do obličeje.

Tento fakt tentokrát skutečně do jisté míry zachraňuje, že vysmívaným dílem je právě Stmívání a ne nějaký dobrý film. Nicméně kadence vtipů a jejich obsah stejně nestačí na utáhnutí chabého děje. Scénář se sice vyhýbá klišé “na slavnou postavu něco spadne – kráva, piano, květináč”, které zatím táhly většinu předchozí tvorby, jenže místo nich je tu vzduchoprázdno. Pokusů o vtipy je tu zásadně méně a i když to při jejich úrovni vyloženě neškodí, ani to nepomáhá. Veškerý humor je navíc zcela očividný a prvoplánový. Jde o vtipy, které nás buď napadly samotné již během sledování Stmívání, nebo jsou natolik nevtipné, že bychom je nikdy ani nevymysleli. Žádné překvapení se nekoná, proto ostatně výsledek nemůže fungovat. Když nám tvůrci nedají nic, co by nenapadlo nás samotné, tak jednoduše neuspěli.

Dělat si totiž srandu ze Stmívání je moc snadné na to, abychom to nějak ocenili. Asi jako vysmívat se postiženému člověku. Je to sice jednoduché, ale vtipné to přijde málokomu. Humor v parodiích by měl být nápaditý, nečekaný a originální. Rozhodně ne jen poukazování na očividné. Další z pravidel, které tato série nechápe. Tentokrát si ale nebudu stěžovat na další její velký problém – herectví. Protože se všichni snaží napodobovat úroveň Twilight ságy, nevím, jestli jde o špatné herce, nebo jsou naopak sakra dobří. Vím jen, že jsou tu všichni maximálně nesympatičtí a humor jimi přednášený nemá říz ani šťávu.
Je to prostě… hloupé. Dokonce ještě hloupější a horší než v samotném Stmívání. A to už opravdu něco znamená!