Pridal dňa 26-04-2013

Pokračování Růžového pantera se stejným hlavním obsazením. Inspektor Clouseau (Steve Martin) se musí postavit zloději, který cestuje po celém světě a krade vzácné artefakty. Clouseau se proto musí spojit se svými kolegy z různých zemí…

Recenze filmu

Émbééégé! Ano, hamburger je zpět a s ním i otřesný prošedivělý komisař, jehož hlášky by se měly nacpat do sondy a vyslat do vesmíru, aby žádný z potenciálních mimozemských sousedů neměl nikdy potřebu přiletět na Zemi. Mohli bychom to uzavřít slovy, že dvojka Růžového pantera je ještě o řád otřesnější než jednička, ale ne… ono si to zaslouží pár vět navíc.

Stojí totiž za zmínku, že je tu na jednom místě Andy Garcia, Alfred Molina a Jeremy Irons v nedůstojných, ostudných a ostudně malých rolích hodných ochotnického příživníka, který nemá na večeři. Rovněž stojí za to vyjádřit podiv nad objevením motivace, s níž veterán nejvyšší komické ligy, John Cleese, přijímá role ve filmech, které jsou naprosto zjevně pod jeho úroveň (neviděl první díl?). A v poznámce pod čarou se hodí upomenout na to, že Jean Reno už taky zažil lepší časy.

Steve Martin pobíhá, padá, mlátí se nebo mlátí někoho jiného. Glosuje se stejným hraným přízvukem jako minule, je roztržitý a hloupý mnohem víc než minule. O herectví nemůže být řeč – balancování na tenké hraně chytrého parafrázování s osobitým přístupem a čirou trapností, které nezná mezí, už se dávno přelilo na druhý břeh; a tenká hranice mezi jemným cynismem a bránicovou řachandou s sebou strhla do bezedné propasti břehy oba – nezbyl tu ani cynismus, ani řachanda. Druholigový kabaretní výstup Martina je podtržením marnosti celého konceptu a snahy remakovat originál, který prostě rozumně remakovat nejde. To, že Martin tak moc chce podobné filmy točit, na tom bohužel opravdu nic nemění.

Herci jsou téměř bez výjimky špatní (bohužel tu nenajdete ani nikoho, kdo by si roli užíval jakýmkoliv zvrhlým způsobem), zdaleka největší slabinou je ale scénář. Ten v minulém díle vykazoval alespoň mírnou dávku sofistikovaného přístupu, pro dnešní den se prezentuje sebestřednou jistotou, že slabá dávka vtipů a oslnivé herecké obsazení naprosto stačí a do scénáře se nemusí nijak přehnaně investovat. Nijaká zápletka s nijakým průběhem vrcholí zcela očekávatelným způsobem, aniž by se cokoliv zásadního řešilo či vyřešilo! Osvícení v hodině dvanácté přichází zčistajasna bez toho, aby k němu vedly „detektivní“ úvahy či posuny v ději. A slovutný Clouseau si dělá další povedený zářez do své detektivní kariéry, protože to zase nějakou náhodou všechno dobře dopadlo.

Asistuje u toho papež, dvojice Renových dětí a tucty dalších postav, které si urvou své místo na celuloidu, aby zjemnily těch osmdesát minut čirého utrpení, jejichž většinovou výplní je člověk, který neumí pořádně ani vyslovit svoje příjmení. Byli jsme svědky toho, že komisař Clouseau může být jen jeden. Byli jsme u toho už podruhé. S dovolením bych to uzavřel a už se k tomu nikdy nevracel.

The Pink Panther 2 (2009) trailer: