Gulliverovy cesty (2010)

Lemuel Gulliver (Jack Black) je asi pětatřicetileté dítě, které pracuje v podatelně. Je nesmělý, nevěří si a je beznadějně zamilovaný do redaktorky Darcy Silvermanové (už ne nejmladší Amanda Peet). Napovídá jí, že píše reportáže, a jednu jí přinese na ukázku. Jenže jí nepsal on, ale sestavil z různých kradených článků (takže úplně stejně jako většina studentů, podle míry cynizmu nejvtipnější scéna filmu). Gulliver je tedy vyslán, aby napsal článek z cesty po Bermudském trojúhelníku. Tam ho potká obří vodní sloup a přenese ho do země liliputů. Dobrodružství může začít.

Kde začít? S klady, ať to máme hned hotové. Nejlepší na filmu jsou dvě věci. V jedné scéně donutí Gulliver malé liliputánce, aby postavili repliku Manhattanu posázenou plakáty. Tak některé z nich jsou vtipné.

Druhá potěšitelná věc je, kromě toho, že film skončí, jak si Gulliver nechá postavit dům a divadlo. Na plátně je to stejně nudné, jako na monitoru, jenže celý snímek je tak zoufale špatný, že i takhle jednoduché scény vyznívají neobyčejně vtipně.

Tak a teď to špatné. 3D je zbytečné. Scénář byl napsán pro děti do šesti let, ideálně s menší retardací. Herci naštěstí hrají jako v divadle pro školní družinu, rodinné filmy ale nabízejí i něco po dospělé diváky. Gullvierovy cesty nenabízí nic.

Aby nedošlo k mýlce: to, že nezmiňuji nic dalšího, neznamená to, že všechno ostatní je v pořádku. Ne. Celé Gulliverovy cesty jsou konzistentně špatné. Od úvodu po závěr, od kamery po režii.